Malá kuchařka začínajícího feedraře

O lovu feederem toho bylo v posledních letech napsáno tolik, že už se v tom nemůže zorientovat ani zkušený rybář a natož úplný začátečník. Proto se stávají případy že přijde řybář do obchodu a po prodavači chce feederový prut na velké kapry, neba feederovou udici na vláčení. Pokud to je prodavač a ne „podavač“, tak určitě zákazníkovi vysvětlí, že takto lovit s feederem lze, ale také mu řekne, že feederové pruty byly vyvinuty na úplně jinou techniku – a to na velmi jemnou položenou. S kaprovou děličkou asi taky nikdo nepůjde vláčet (i když by to asi šlo). Lov feederem vlastně udělal z většinou velmi nudné položené, velmi akční a zábavnou techniku s překvapivými výsledky.
 A tak jestli jste se rozhodli, že se budete věnovat velmi jemné položené, s předpokládaným maximálním úlovkem do velikosti 5 kg, jste na správné cestě si začít něco s feederem.
 
Vybíráme prut
Dnes už většina firem, zabývajících se výrobou prutů, má ve své nabídce i feederovou řadu. Výrobci sice nezapomenou na každý prut honosně napsat do názvu FEEDER, ale ostatní značení už tak jednotné není.
 Délka bývá udávána v centimetrech (většinou od 300cm – 450cm), ale i v stopách což přibližně odpovídá (10ft – 15ft). Gramáž prutu bývá udávána klasicky – rozpětí v gramech a nebo bývá udávaná akce anglicky (L,M,H). Velmi přibližně L – light odpovídá do 40g, M – medium asi do 70g a H – heavy 100g a více.
Převážná většina prutů je třídílná + špice (např. 3 + 2), ale na trhu jsou i dvoudílné a čtyřdílné. Každý  má sadu špiček – od dvou více. Značení špiček ja kupodivu jednotné a to v uncích – oz (asi 28g). Ale pozor to není doporučená zátěž, ale testovací křivka. Např. špička 2 oz = 56g – při zátěži 56g se špička ohne o 90 stupňů. A aby to nebylo tak jednoduché, tak každá firma má tuto charakteristiku jinak posunutou. Takže výběr špičky stejně záleží na citu. Ptáte se proč dokupovat další špičky, když výrobce už dvě a více dodává k prutu. Protože ty nejjemnější se brzy jako naschvál zlomí a nebo zrovna v základní sadě nejsou.
Pokud si vybíráme svůj první feeder, tak nic nezkazíme, když to bude M – medium v délce 360 cm. Špičky by k němu měly být alespoň tři – 3/4oz – 1oz, 11/2oz – 2oz a 3oz. Nejměkší použijeme na stojatých vodách do vzdálenosti 20m, střední na větší vzdálenost nebo na mírně tekoucí řeky a nejtvrdší na rychlejší tažné proudy.

Naviják
Ke slušnému feederovému prutu patří samozřejmě i slušný naviják. Nemusíme kupovat modely nejdražších značek, ale vzhledem k častějšímu přehazování a navíjení, by naviják jistou kvalitu měl mít. Počet ložisek není až tak důležitý, důležitý je lehký plynulý chod a kvalitní dlouhá brzda – je jedno jestli přední nebo zadní. Naviják s volnoběžkou u lovu feederem nevyužijeme – pokud chceme u ryb pospávat, musíme si vybrat jinou rybolovnou techniku.
Naviják s bojovou brzdou to už je jiný kafe. S těmito F-1 mezi navijáky můžeme dokonale vychutnat souboj s rybou i na ty nejtenší vlasce s tím, že jediný pohyb prstu změní celou chrakteristiku brzdy. A to jak do plusu tak i do mínusu.

Vlasec
Jako kmenový používáme kvalitní monofil o síle 0.14 – 0.18 mm.Ve Vašem oblíbeném obchůdku s rybářskými potřebami vám jistě rádi doporučí nějaký slušný vlasec. 
Na kvalitu návazcového vlasce klademe jistě větší nároky,jelikož se pouštíme do slabších průměrů a to od 0,08-015mm.Sílu návazce musíme samozřejmě přizpůsobit cílové rybě.Na
bílou rybu nám bude stačit vlasec o průměru 0,06-0,12mm.Pokud můžeme očekávat na lovném místě kapříka popřípadě nějakou bojovnou parmičku přitvrdíme na 0,12-0,15mm.

Háčky
Na větší rybu používáme tzv. feederové speciály s očkem a širším obloučkem o velikosti č.6 – č.12, na menší ryby, nebo při chladnější vodě se mi jako nejvhodnější jeví plavačkové závodní háčky s lopatkou a delším ramínkem od č.12 – 18 i menší.
Pozor – návazec s háčkem je nejvíce zatěžovaná část udice. Proto vždy kontrolujte i během lovu jejich stav. Je škoda ztratit pěknou rybu jen pohodlností s tím, že to ještě vydrží, nebo že je to ještě dobrý.

Krmítka a zátěže
Momentálně jich je na trhu velké množství druhů a záleží na každém zvlášť, jaký druh si oblíbí. Nezapomeňme však na to, že by mělo obsahovat obratlík (z důvodu kroucení vlasce) a závaží jež je vyosené od středu – z téhož důvodu. Při lovu na tekoucích vodách nám urychlí výběr nejvhodnějšího přesně vyznačená gramáž.

Podběrák
Nezbytnou součástí feederové výbavy je dlouhý podběrák. Nejlépe se hodí klasický plavačkový o délce minimálně 3 metry s kruhovou nebo oválnou síťkou. Průměr síťky by měl být alespoň 40 cm a očka co nejjemnější – vyhneme se tím zamotávání ryb.
Proč tak dlouhý? Návazce používáme z velmi tenkých vlasců a pruty jsou jemné, tak není zrovna nejvhodnější dotahovat ryby natvrdo až ke břehu – proto dlouhý podběrák.

Sestavy
Můžeme si jich vymyslet desítky, ale v zásadě jsou jen dva základní druhy – pevná a průběžná.
Pevná (pater noster) vypadá v principu takto. Na kmenový vlasec přivážeme obratlík s karabinkou na přivěšení krmítka nebo olůvka. Ve vzdálenosti od několika cm do několika dm připevníme obratlík a na něl vážeme návazce o různých délkách.
Průběžná sestava je ještě jednodušší. Krmítkem nebo olůvkem provlečeme kmenový vlasec a uděláme zarážku. Může být z izolačky, nebo jako zarážka může sloužit obratlík. Kvůli menší možnosti zamotání je dobré mezi zarážku a krmítko (olůvko) navléct korálku.Návazec pak připevníme přímo na obratlík a nebo na vlasec pomocí dvou protilehlých smyček.
K odpružení některé části těchto sestav můžeme použít i tzv. feederovou gumu. Pomocí ní snížíme nárazy na uzlové části sestav a tím se stane sestava kompaktnější.

Postavení prutu
Na stojaté vodě by měl být prut umístěn téměř rovnoběžně s břehem. Nejlépe tak, aby špička svírala pravý úhel s vlascem. Aby se snížil co nejvíce vliv větru nebo vln, měla by špička být co nejblíž vodní hladině. Pokud fouká silný boční vítr je nejlepší směrovat ji proti větru.
Na tekoucí vodě stavíme prut špičkou proti proudu pod úhlem asi 30° s břehem. U mírných proudů bývá špička pozdvižena asi o 1 m nahoru, u silných i o 2 metry. Snižujeme tím délku vlasce na nějž působí boční tlak proudu a tim zamezíme posunu krmítka nebo olůvka po dně. Pokud ani toto nepomůže, máme dvě možnosti. Buď zvýšíme koncovou zátěž – nevýhoda – snížíme celkovou jemnost soustavy, protože následně musíme dát i tvrdší špičku. A nebo druhá možnost – povolíme vlasec o metr a vytvoříme oblouk ve kterém se boční tlaky působící na vlasec rozdělí. Tudíž není potřeba dávat tvrdší špičku ani těžší závaží. Proud oblouk dostatečně napne a přenos záběru na špičku je naprosto spolehlivý.

Podpěry
Jako hlavní (střední) podpěru používáme trojnožku – výhoda proti klasické vidličce je v její stabilitě a možnosti umístění v jakémkoliv terénu. Horní montáž může být různá a to různá ramínka, motýlci, hřebeny atd. Důležité je, aby část jež přijde do styku s prutem, byla z umělé hmoty nebo z tvrzeného molitanu. Pokud by byl použitý tvrdší materiál, mohlo by dojít k poškození grafitového blanku u prutu. Jako zadní podpěru můžeme použít buď klasickou vidličku, nebo prut opřít o koleno či o zem

Sedačka
Nejlepší varianta je použít závodní plavačkovou bednu, ale svou funkci dobře splní i pohodlná rybářská sedačka s nastavitelnýma nohama ,vyším opěradlem o které si můžeme opřít hlavu,aby nás nebolelo za krkem a to hlavně na tekoucí vodě kde máme prut v kolmé poloze.

Zajímavé drobnosti
Velice dobrým pomocníkem rybáře je třeba míchačka 3 v 1. Jsou to vlastně 3 látková skládací vodotěsná vědra, které můžeme použít jak k přípravě krmení, tak i zásoba na vodu k opláchnutí rukou nebo jako koš na nástrahy.
Pokročilí feederaři používají velmi osvědčené, ale méně skladné plavačkové vědro o velikosti 17 litrů . Vědro můžeme doplnit jemným sítem,  pomocí kterého prosíváme a provzdušňujeme vnadící směs.
Drobnost bez které se téměř neobejdeme je třeba zásobník na návazce. Je dobré mít sebou u vody zásobu několika desítek návazců o různých sílách a velikostech háčků. A to hlavně v zimě -  to navázání háčku bývá nadlidský úkol.
Nedílnou součástí naší výbavy je prak. Pomocí něho můžeme krmení  dopravit až na vzdálenosti přez 50 metrů.

Krmení
U lovu feederem bývá právě krmení, a jeho použití,  alfa a omega úspěchu či neúspěch lovu Mělo by obsahovat tyto tři základní podíly.

1. Asi ¼ velmi jemných částeček (piškot, strouhanka atd.) jež po nakrmení vytvoří na dně i ve sloupci mrak – tzv. pachovou stopu

2. Asi ½ hlavní nosné krmné směsi ( biskvity, šroty, mleté olejniny atd.) jž tvoří krmné místo. Je to součást do které ryby najíždějí pokud jsou nalákány pachovou stopou.

3. Asi ¼ zarážky – nejhrubší součásti krmení. Může ji tvořit tzv. anglická vločka, pelety, kukuřice, kroupy, olejniny atd. Nebo také živá složka – masoví červi nebo jejich kukly, žížaly, patentky. Tato součást krmení má za úkol nalákanou rybu udržet na krmném místě a vyprovokovat ji k aktivnímu prohledávání nejbližšího okolí. Pokud je ryba najetá ve větším množství, je potřeba tuto složku pravidelně doplňovat, jinak hejno odjede.
Krmení můžeme vylepšit různými posilovači a to buď tekutými nebo práškovými.Musíme si uvědomit že málo může znamenat hodně.

Použití krmení – základní krmení
Pro stojatou vodu krmení postupně navlhčujeme a přesíváme přez hrubší síto až dosáhneme konzistence, že z krmení lze vytvořit koule o velikosti tenisového míčku a lze ji vhodit do vody tak, že se během letu nerozpadne
Pro mírně tekoucí vodu postupujeme podobným postupem, ale směs vlhčíme více. A to zhruba tak, aby se koule začaly rozpadat zhruba za 1 minutu od vhození do vody. Krmení pak nemáme roztažené po dně na tak velké ploše.
Pro silné tažné proudy postupujeme s přípravou krmení obráceně. Do kbelíku dáme vodu a do ní postupně přisypáváme krmení, až vznikne tuhé těsto. Ihned z něho uděláme tvrdé koule, kterými potom krmíme. Z takto připravených koulí se v proudu postupně „odtavují“ částečky krmení a ryba je lákána do jednoho místa.
Všechny takto připravené krmné směsi dopravujeme na místo lovu – krmné místo - buď pomocí rukou, nebo praku či různých vrhacích zařízení.

Přikrmování během lovu
Krmení navlhčíme jen tak, že z něj lze jen velice obtížně dělat koule – je polosuché. Pomocí krmítka pak postupně dokrmujeme lovné místo. Po nahození by mělo krmítko  dopadnout na dno a během několika málo sekund se musí vysypat. Postupně přidáváme víc „zarážky“.

Nástrahy
V podstatě se neliší od „zarážky“ , ale jako nástrahu můžeme použí i třeba pařený rohlík, peletku připevněnou mimo háček pomocí silikonového kroužku, nebo různou kombinaci. Velice se osvědčila třeba kukuřice s červem a kombinace kukel s červem. Pokud chytáme v lokalitě kde je bahnité dno, je dobré na háček dát třeba kousek oplatky s červem. Nástraha se drží těsně nade dnem a ryba ji může snadněji vyhledat. Ať používáme to a nebo to, vždy se držíme zásady, že špička háčku musí být volná.

Záběr
Jak už jsme řekli, k signalizaci záběrů u feederového chytání slouží špička prutu. Nejjistější záseky jsou pokud špička jemně pocukává , úplně se povolí nebo se prudce ohne do pravého úhlu. To se vlastně ryba snaží zbavit háčku, který už má zlehka zapíchlý v tlamě. Naopak  plynulé pomalé ohnutí špičky bývá většinou přejezd ryb přez vlasec, nebo ryba drží nástrahu jen za krajíček. Úspěšnost záseku v tomto případě bývá jen minimální.

Závěrem
Pokud jste se rozhodli po přečtení těchto několika stránek této malé kuchařky, že si s feederem opravdu něco začnete, tak vás vítám do našich řad – bláznivých feederařů a určitě si při chytání užijete hodně adrenalínu.

PETRŮV ZDAR