01
02
03
04
05
06
07
08

Poslední závody v roce 2006.

Rybářské závody v prosinci ? V našich zeměpisných šířkách celkem rarita, ale na Slovensku tradice. Dne 9.12.2006 se takové uskutečnily v Piešťanech na obtokovém kanále řeky Váhu. Voda zde nezamrzá, protože je napájena termálními prameny z místích lázní a těží se zde léčivé bahno. Byl to již 9. ročník Memoriálu Eduarda Balážika, slovenského závodníka v plavané, který za dob společného státu závodil i za české družstvo MO Šumperk.
Tak jsem si řekl, proč tam nejet ?¨
V pátek 8. prosince s kamarády Davidem Kolaříkem a Milošem Vávrou vyrážíme na Slovensko. Z dostupných informací víme, že je zde malá hloubka a také menší ryby. Soutěží tříčlenná družstva, loví se ve třech sektorech a konečné pořadí se stanovuje (tak jako na našich závodech), vážením. Chytá se jeden závod a ten trvá 3 hodiny. Odpoledne po příjezdu na místo zkoušíme trochu trénovat. Na místě jsou už další kolegové z České republiky, tak z nich taháme „rozumy“.  Fouká silný vítr a voda je silně zakalená a má šedou barvu. Zkouším odhoz, David s Milošem bič. Překvapila mně velice malá hloubka, i když podle propozic se měla pohybovat od 0,5 do 1 m. Závody v třiceticentimetrové hloubce jsem ještě nechytal. Chytám na 3g angličák pět perlínů menších než dlaň a jednu maličkou ouklej. Kluci s bičem mají těch rybek o něco více. Protože chytáme pouze na jednom břehu a závody budou probíhat na obou, doufáme, že voda u druhého břehu bude hlubší. Chytáme až do tmy a potom se jdeme ubytovat. Přímo u kanálu je hezký penzion.
     Ráno vstáváme ještě za tmy a jdeme se připravovat. Jdu pro vodu na míchání krmení. Břeh je osvětlen pouličním osvětlením a já se nahýbám nad vodu. Krve by se ve mně nedořezal ! Přímo pod mýma nohama vesele plave asi osmdesáticentimetrový tlustý had ! V té tmě nerozeznám druh, ale asi to byla užovka. V prosinci jsem nic takového nečekal a jsem z toho trochu rozhozený. Ale vím, že jsem přece na jiné vodě než u nás doma a „jiný kraj, jiný mrav“. I co se týče zimního přírodního bohatství. Pak všichni mícháme krmení a připravujeme živou složku. Máme červy, pinky a hnojáky. Jako soutěžní ryba se nehodnotí kapr, ale jsou zde i menší karasi, kteří sice špatně berou, ale jejich váha se v úlovku projeví víc než váha ouklejí a plotiček. Pomalu se rozednívá a přijíždějí další družstva. David jde losovat a potom se přesouváme na místa. Na druhém břehu jsou dva sektory, do kterých se nedá zajet autem a musíme všechny své věci přenést po vlastních. Řeknu vám, že „komorník“ by se při přípravě plavačkových závodů rozhodně hodil. Taktika je jasná. Zkusit děličku a bič. Pokud by toto selhalo, chytat na odhoz z prostředka. Je třeba použít slabé návazce (0,08 mm) a malé háčky (č.20). Za silného větru rozbalujeme nářadí. Sedím na vysokém břehu (2m), rozbaluji děličku a měřím hloubku. Všude asi 30 cm ! Neuvěřitelné. Mám dlouhé návazce a protože chci chytat nade dnem, musím návazce zkrátit na 30 cm a splávek i s broky posunout dolů úplně nadoraz ke smyčce. Jen tak dostanu nástrahu nade dno. Chystám dva topsety na chytání, jeden se splávkem 0,3 g a druhý s 0,75 g. A také kalíškovací topset. Potom odhoz s 3g angličákem. Přichází signál krmení, vnadím tedy na 11 m děličku. Dělička je zaklesnuta v držácích, když v tom přichází silný nápor větru a láme mi poslední nejsilnější díl na dva kusy. Zima a silný vítr udělaly své. Tak a jsem v ……, říkám si, protože má taktika byla postavena hlavně na děličce, přesném vedení splávku a proměňování opatrných záběrů. Krmím tedy odhoz a začíná závod. Díky nastavené malé hloubce na odhozu mám problémy s motáním sestavy. Každý druhý hod je sestava zamotaná. Ani se nedivím, protože při náhozu je háček s nástrahou jen asi pět centimetrů pod visícím koncem anténky. A v silném větru nepomáhá ani dobržďování. Jsem pěkně naštvaný.  Bič jsem nechal doma (protože „hodně váží“ ???!!!).a tak se mořím s odhozem. Nalevo vedle mně chytá jeden slovenský závodník na dlouhý bič malé oukleje, druhý napravo plotičky a perlínky. Já první hodinu celkem chytám, druhou mi to moc nejde, třetí hodina je trochu lepší. Záběrů je celkem dost, ale nedaří se je zasekávat. Po potopení splávku je třeba několik vteřin počkat a pak zaseknout. Jenže je zde zase riziko vyplivnutí nástrahy. Chytám jen jednoho karase, zbytek úlovku tvoří plotičky a perlíni, ouklejí je minimum. Před koncem závodu je dán signál „pět minut do konce“ a já uváznu za trávu, které je v kanálu celkem dost. Trhám i hlavní vlasec těsně pod angličákem a už nemá cenu nic navazovat. S výkonem nejsem spokojen.  Při vážení mám 920 g a to je průměrný výkon v našem sektoru. David také chytal na děličku a poctivě kalíškoval a taky mu to nijak moc nešlo.  Při balení se u mě zastavila moderátorka místní televize s kameramanem a odpovídám jim na několik otázek. Potom jdu za Davidem a voláme na Miloše, který chytal na druhé straně. Říká, že je spokojen, což my dva moc nejsme. Po sčítání výsledků vidíme, že jsme na třináctém místě z 22 družstev. Takže prostředek. Mohlo to být o hodně lepší. Vítězové sektorů  chytali 3-4 kg a jsou všichni ze Slovenska. Takže je vidět, že vodu mají „zmáknutou“. My jenom paběrkujeme. Ale každá zkušenost je cenná, i když v mém případě hodně draze zaplacená. Tak  už to někdy bývá. Takže máme sbaleno a jedeme domů.  V autě probíráme průběh závodu a shodujeme se na tom, že příští rok má cenu jet znovu.
Nechcete se zúčastnit i vy ?

                                                                                      Jiří Vitásek