New  Zealand Duhový Pstruh

 

Chytat pstruhy je určitě jedna z nejoblíbenějších rybářských způsobů. Každý má svůj způsob jak chytat pstruhy. Já osobně jsem nenašel oblibu v muškaření, tak chytám pstruhy na třpytky.

Tenhle výlet stál za to,  nejen kvůli pstruhům, ale taky krajině kterou jsme projížděli.

Nový Zéland je znamý kvůli mnoha věcem, ale jak tady chvíli žijete tak zjistíte, že pstruzi a salmon jsou jedny z nejznámějších zábav na New Zealand. Asi hodinu pod Auckland začíná territory Pstruhů. V každém potoce, řece a jezeru jsou pstruzi (Duhový a Hnědý). Jezero Rotorua a Jezero Taupo jsou jedny z nejznámějších na pstruhy, ale podle mých zkušeností je tam stále mnoho lidí a Pstruzi neberou stále. Já jsem se vydal na jezero Waikaremoa, které je umístěné v horách až 180 km od Rotorua. Z Rotorua je krásná cesta asi 80 km a pak se mění na prašnou cestu, která se točí do hor. Pokud je vám špatně v zatáčkách tak tuhle cestu nedoporučuji (Obrázek 1). Příroda je tam nádherná, cesta se vine podél skal a na druhé příkré straně vidíte nádherné řeky a potoky jak se točí pod strání. Asi po 2.5hod dojedete na jezero. Tohle jezero dodává vodu do 3 elektráren, které jsou na 3 strany od jezera. Můžete se ubytovat a chytat na jezeře z kterého pochází většina světových rekordů ve velikosti pstruhů. Já osobně mám raději tekoucí vodu na pstruhy. Sjel jsem tedy k první elektrárně a založil tábor. Odtud vyjíždím na různé strany a řeky.

První místo je asi 5 minut chůze od mého tábora. Slévají se tam dvě malé řeky a je tam nádherná voda, která drží mnoho ryb. Používám na tyhle místa jemný prut asi 150cm dlouhý, vlasec je Brade line (což je pletené vlákno). Používám jej i na moře. Nemá průtažnost a tím pádem se ryba hned po záběru zasekne. Naviják používám Batecaster (neznám název v češtině, ale je to něco jako naviják na lodě, jen v menším provedení). Po příchodu na místo jsem spatřil několik ryb jak se drží v proudu uprostřed kamenu. Nahodil jsem před něj a nechal třpytku sjet k nim. Třpytka je nejlepší žlutočerná, jiné barvy se zatím neosvědčily. Třpytka se prohnala okolo ryb a nic. Tak jsem pochopil, že nemají zájem a že čekají spíše na mušky. Začal jsem tedy nahazovat více ke stromu, který byl vyvrácený do vody. Hned po prvním nahození ZÁBĚR. Prut se prohnul a já věděl, že mám krásnou rybu. Teťkom ji jen vytáhnout. Samozřejmě se mi zamotala okolo první větve, která z toho stromu vyčuhovala. Ale hned se zase odmotala a já ji zpracoval až ke břehu (obrázek 2). Podle mé zkušenosti jsem věděl, že i kdybych tam teťkom házel cokoli, tak se nic nechytí. Sbalil jsem to tedy a přejel na dlouhý úsek řeky kde vím, že jsou nádherné tůňe a v nich velcí pstruzi.

Začal jsem tedy procházet řeku a prohazovat tůňky. Ale NIC. Nechtěly brát. Byl tedy čas na přestávku. A trochu kochání se přírodou (obrázky 3,4). Po chvíli jsem pokračoval po řece a hned po prvním nahození měl záběr. A už jsem tahal menšího, ale stále krásného pstruha. Řekl jsem si a věděl jsem, že mám možnost vzít ještě jednoho. Na této řece je limit 3 ryby na den. Došel jsem k tůňce, která má vždycky krásné ryby a po třetím nahození se mi jedna třepala na třpytce. Tahala mě víc do hloubky. Je to kousek, řekl jsem si, a v tu ránu byla pryč. Hm co se dá dělat (no nic takového jsem si určitě neřekl. Spíš jsem chvíli nadával), ale nedalo se nic dělat. Byl v tahu. U tůňky, kterou mám na téhle řece nejraději jsem hned ztratil třpytku. Nahodil jsem přes řeku a třpytka vysela na stromě. To taky naštve. Po převázání jsem začal prohazovat tůni a BINGO. Hned zabrala a taky macek. Hnědý Pstruh. Hurá, ty mám nejraději. PINK a byl pryč. No to je ale den! Převázal jsem tedy návazec a pokračoval po proudu. 2 třpytky pryč a zatím jen 2 pstruzi. To je ostuda. Normálně bych jich chytil alespoň 6-7 za tuhle dobu. Čím to je?

Po příchodu k malému mostu, kde se vždy zdržují krásné ryby jsem nahodil k protějšímu břehu a vidím velký stín vyjet z pod břehu. Nádherný velký pstruh. A je tam! Mám ho na prutu! Prut se prohnul a já věděl, že je pěkně zaseklý. Na třpytce je trojháček tak mi neuteče. A taky že ne. Mám jej.

3 pstruzi. Mam svůj limit. Teťkom můžu chytat jen tak pro zábavu. Prošel jsem úsek tam a zpět a můžu říct, že nebylo mnoho záběrů, ale když byl, tak stál za to. Kolem 19h elektrárna pustila vodu a bylo po rybaření. Ráno jsem se vydal na mé nejoblíbenější místo ke kterému se musí procházet pastvinama. Doufal jsem, že tam zase nebudou býci. A byli. Snad mě nechají na pokoji, říkal jsem si. Po 2 minutách chůze jsem slyšel dupot. A je to tu. Rychle jsem seběhl k řece a přelezl plot. Pokaždé se za mnou rozběhnou. Snad mě nikdy nechytí.

Párkrát jsem prohodil tůňku a vytáhl 2 pstruhy. Ale už byl čas se vrátit. Chtěl jsem ještě chytat na jednom místě pod přehradou, ale na druhé straně hory.

Věděl jsem, že mě čeká 7 hodin jízdy.

Vyjel jsem tedy. Pstruzi jsou super zábava. Jak jsem už říkal, můžu zajet jen hodinu pod Auckland a chytat je tam. Já ale věřim, že tam kam jezdím já nejezdí mnoho lidí a pokaždé jsem tam nachytal krásné pstruhy. A ta cesta? Je nádherná a myslím si, že stojí za to.