Hanácké gulášovky aneb střízlivý nás nedostanou.

Rybolov v nás vzbuzuje touhu lovce, která je nám daná přírodou. Já mám ty samé touhy každý rok a nejvíce když se blíží jaro. Ano přátelé, rybolov ve mně přebije úplně jiné choutky, které patří do jiné skupiny. Proč? Na rybách nemusíte vyvíjet zbytečné úsilí a hlavně ryby nemluví a to je strašně fajn. Ze všeho nejvíce se těším na klasické gulášovky, což jsou malé rybářské závody, které organizují místní skupiny ČRS. Tyto závody nezatěžují naše mozky žádnými složitými pravidly. Nikoho nezajímá jestli mám přesáté krmivo a nebo jsem ho jak slon našlapal do kbelíku.Tady neexistují podvody a boj o nejlepší pozici na rybářském trhu nebo pravidlo oko za oko …. zub za zub. Já a můj kamarád František spolu s klanem Mikulka před kterým neuteče ani šupina se každý rok zúčastníme takových závodů v Nemilanech u Olomouce (viz foto č.1). Ten loňský rok z těch pěti předcházejících byl pro mne nezapomenutelný.

Vše začalo obvyklou telefonickou domluvou mezi mnou a Jirkou, který je prostředním členem Mikulka klanu. Dohoda a plán byl naprosto jasný a to obsadit strategický výběžek na Nemilanské pískovně. Nadlidský to úkol, jelikož ostatní závodníci přemýšlí úplně stejně. A tak rok co rok jezdíme na závody dříve a dříve. Na ty loňské jsme všichni dorazili den před závodem ve čtyři odpoledne. Začalo rozdělování strategických pozic a sběr dřeva na večerní oheň, jelikož závody se konají na konci dubna. Po tomto počátečním shonu a usilovné práci začal rybářský rozhovor na profesionální úrovni. Kdyby nás slyšel Jirka Ouředníček a Milan Tychler tak přestanou psát do časopisů a vydávat knihy, protože takové rozumy vymyslíme jenom my. Najednou nám bylo všem jasné, že kapři jsou jenom tady a byl vydán zákaz mluvení a dupání v okolí 20km od našich pozic. Ten předpis vydržel jen do doby příjezdu náčelníka klanu Mikulků, velkého Rudolfa a mého kamaráda Franty jehož hlas překoná ultrazvuk. Tma ukázala své roucho. Zákaz mlčení a dupání byl zrušen a do tmy se linulo světlo ohně (viz foto č.2) a song velkého Rudy Mikulky …………………….umocněné vysokým tonem hlasu mého kamaráda Franty. Z lesa se ozývalo praskání dřeva jak kdyby tam bylo sto dřevorubců. Tyto zvuky vydával Nováček našeho fishing teamu, Ota z Konice, který měl zřejmě z nás všech nejslabšího držáka. A při vykonávání lidské potřeby, zřejmě tlakem vylučované kapaliny padal do křoví. Zpátky s úlevou lezl po kolenou, což zdůvodňoval že prý aby nedupal a neplašil ryby. Vypukl zlatý hřeb večera, což bylo opékání Línků, které přivezl Ota. Ani v príma vařečce nejsou tak rychle ryby upečeny jako jsme to zvládli my. Mojí přátelé by mohli klidně konkurovat lidem z doby kamenné, jelikož ty také nerozhodil kousek syrového masa. Odbila půlnoc a zásoby vnitřního topidla došly. Já a nejmladší dva z klanu Mikulků jsem šli ulehnout do auta. Rada starších setrvala na rybářském místě snu se slovy, že dnešní mladí nic nevydrží. Sluníčko vychází a já hbitě vyskakuji z auta s myšlenkou honem koupit startovací lístek za paicku a chystat se na velké rybářské klání. Při příchodu k oyhni jsem nespatřil své kamarády, ale něco mezi bezdomovci a horníky (viz foto č.3). Tváře mého přítele Franty byla černá jak kdyby zrovna vyfáral a už na mně helekal ..člověče já jsem hrdina …já jsem tady zachraňoval život Rudovi…Tiše jsem se otočil na náčelníka rodu Mikulků, který seděl u vyhaslého ohně celý mokrý a klepal se zimou. Franta spustil příběh o svém statečném činu. Bylo asi okolo třetí ráno, když velký Ruda opakoval svůj oblíbený song, ale tentokrát  byl jeho pohyb prudší než obvykle a tiše padl do vody Nemilanské pískovny. Hladina se za Rudou zavřela i s jeho fungl novou rybářskou stoličkou. Chvilku se nic nedělo jenom v dálce se ozývalo praskání dřeva, to Ota si po vykonané potřebě po  kolenou hledal cestu k ohni. Hladina se otevřela a ozvalo se táhlé pomoc, pomoc, které ustalo když tonoucí zjistil že se nachází v metr a pul vody. Ruda tiše vylezl z vody a rozklepal se. A jaký je prosím tě Franto ten tvůj noční hrdinský čin? Ptám se svého kamaráda. No jaký. Celou noc jsem rozfoukával oheň aby Ruda nezmrznul . Frantův černý obličej mně prozradil že nelže(viz foto č.3). Chtěl jsem dál zpovídat svého přítele, ale začátek závodu se blížil a já měl ještě moc práce na přípravu. Konečně to přišlo. Ozval se výstřel a do vody Nemilanské pískovny začaly dopadat první splávky a krmítka. Všude se rozhostilo ticho, které přerušil zvuk podobný motorové pile, který vydávali moji přátele. Franta usnul s pocitem vykonaného hrdinského činu a náčelník Mikulka klanů Ruda měl určitě sen o jezerní paně, která se vynořila z pískovny a podala mu jeho nové rybářské křeslo, které dostal na Vánoce od své rodinky (viz foto č.4). To byl ovšem jenom sen, jelikož ho čekalo nejen vysvětlování kde má nové křeslo, ale proč mu chybí polovina jeho oblečení,  které mu shořelo v ohni, jelikož náš hrdina Franta opravdu foukal a přikládal poctivě celou noc. Ozval se signál konce závodů a já opět nechytl ani šupinu, ale zažil jsem nefalšované rybářské gulášovky. Nashledanou příští rok v Nemilanech nebo možná jinde?
Spoustu dalších zajímavostí se můžete dočíst na našem webu www.fishing-aussie.com. Pošlete nám svou upoutávku na Vaše gulášové rybářské závody. Rádi ji uveřejníme na našem webu spolu z  krátkým článkem, fotkami a konečným pořadím.
 
                                                                                       Širda