Něco ze zimního rybolovu

 

 Blíží se polovina prosince a zimní počasí už k vodě mnoho rybářů neláká, ale „skalní“ si cestu k vodě najdou. Zaměřují se hlavně na dravce, i na plavanou nebo feeder. Byť jsou třeba bez ryby nebo bez záběru, musí k vodě. Mezi takové patřím i já. Po dlouhé době jsem navštívil jednu pískovnu, kde jsem se snažil dostat nějakou rybku na feederový háček. 

 

 

Chytal jsem na dvou místech. Na jednom byla hloubka kolem 6 metrů a na druhém bylo ještě hlouběji (10-12m).  Na prvním jsem byl připraven zůstat až do povolené denní doby lovu v prosinci (do 18 hod.), a tak jsem byl patřičně vybaven (čelovka, chemické světélko) a zateplen (to jsem si jen myslel). Teplota vzduchu -2°C nedávala moc na výběr. Chytal jsem asi od 15 hod. Pro svůj rybolov používám směs krmení, která se skládá ze dvou druhů šrotů, ovesných vloček a nějaké komerční směsi. Ředění je asi 1 ku 2, a tak to přece jen trochu voní. Do směsi přidávám trochu hlíny a nebojím se i experimentovat s přídavky různých druhů koření. A to se mi vyplácí. A samozřejmě červy. V chladnější vodě už ryby není tak aktivní v přijímání potravy, tak do krmení stačí přidat jen hrstku. Na vzdálenost kolem 30 m jsem asi osmkrát nahodil plné krmítko s červy a těšil se na první záběry. Vlasec sice trochu namrzal v očkách ale díky krmítku se nahazovat dalo, i když občas bylo třeba led z oček odstranit. Napíchnutí tří červů na malý háček s dvanáctkou vlascem a nahození už byla jen rutina.

 

 

 

Uběhla první půlhodina, první hodina a špička se ani nepohnula. Začalo se stmívat. Připevnil jsem tedy na špičku chemické světélko a doufal v lepší příští. A stalo se. Před půl pátou mám první nesmělé zaklepání a ohnutí nadoraz. Po záseku jde ryba ke břehu. Vyklubal se z ní menší cejn.  Poté mám celkem pravidelné záběry, kdy špička prudce cukne a po chvíli sebou začne škubat a někdy jde do pravidelného ohybu. Pár záběrů sekám do prázdna, ale většinou tam ryba je. Jsou to ale pouze cejni do 30 cm. Ale i tak jsem rád, že tam v tom mrazu nesedím zbytečně. Blíží se šestá večerní a tak musím balit. Nejsem u vody sám. Kolem mě vidím během lovu blikat ostatní rybáře, kteří zkoušeli svoje štěstí. Při balení mně rozklepe pěkná zima. A jak tvrdím, zima není, je jen špatné oblečení. Takže to jsem asi oblečen špatně. Co se dá dělat, u vody je však vždy pěkně.

Druhý den ráno jsem odhodlán rybařit zase. Tentokrát na jiném místě, kde je větší hloubka. Předpokládám, že ryby budou aktivnější a budou v hlubší vodě. Přijíždím po sedmé hodině a chytám přibližně ve stejné vzdálenosti jako večer, ale krmítko klesá přece jen podstatně než dopadne na dno. V těchto mezičasech si postupně chystám ostatní věci. Taktika je stejná. Teplota je zase pod nulou. Včera bylo obloha zatažená, ale dnes vychází slunce. Je přímo přede mnou a trochu mně ohřívá. Nefouká žádný vítr a to je dobře. Kupodivu vidím na hladině kola, jak nějaké ryby sbírají něco z hladiny. Netroufám si tvrdit, že vím co je to za ryby, ale tipuji to na tlouště.

Červy tentokrát kombinuji  s malým kouskem rohlíku. Do půl hodiny po zakrmení mám záběr, který nesekám. Poté opět berou malí cejni. Vytahuji i dvě plotice, které však také nejsou  velké. Žádný jiný rybí druh o nástrahu zájem neprojevil. Postupně se obloha zatahuje a kolem deváté všechna rybí aktivita končí. Ať se snažím jak se snažím (nekrmit, krmit, jeden červ na háček nebo jen rohlík, burison), nemám už ani záběr. Vydržím ještě hodinu a pak vše balím.

 

 

Takže z těchto dvou vycházek na tento revír pro mě vyplynuly několik poznatků. Ryby zde berou hned po rozednění nebo až po setmění. Je třeba chytat jemně (i když ne úplně na hranici). Nástraha už nesmí být velká. Současně však ani háček. Jak říká klasik. Přiměřeně, přiměřeně. A doufám, že voda rychle nezamrzne, abych se zase mohl nějakého rybolovu zúčastnit.

 

                                                                                                                    Jiří Vitásek