Řeka Ebro

Tato nejdelší španělská řeka o celkové délce 909 kilometrů pramení v Kantaberském pohoří, protéká Aragonskou kotlinou a vlévá se do Středozemního moře. Ve středověku tvořila hranici mezi maurským Španělskem a severošpanělským královstvím a v roce 1938 zde proběhla bitva, která rozhodla o vítězství nacionalistů ve španělské občanské válce.
I v současnosti zde probíhají bitvy. Sice trochu jiné, s tvory vodní říše, ale občas jistě neméně zarputilé. Rybolov se zde stal důležitou součástí každodenního dění a turistickou atrakcí, která do místního rozvoje přivádí společně se zemědělstvím a výrobou elektřiny  značný kapitál. Díky tomu zde funguje i rozsáhlá infrastruktura služeb, které vedou ke spokojenosti nejenom rybářů, ale i jejich manželek a ratolestí. Naprosto běžně se zde setkáte s rybářskými kempy poskytující veškerý rybářský komfort, k dispozici jsou i dobré restaurace, hotely, prodejny rybářských potřeb, nemocnice a prostě vše, co by i ti nejnáročnější rybáři mohli potřebovat. Z rybích druhů je nejvíce žádán lov kaprů, candátů, sumců či black bassů, které se vyskytují zejména na obou zmiňovaných nádržích, kam se za jejich lovem sjíždí  rybáři i z USA a Kanady. Horní přehrada je v tomto směru považována za nejlepší revír v Evropě a každoročně se zde v lovu black bassů konají velice prestižní závody. Ač zde populace této vysoce ceněné sportovní ryby není původním druhem, prvotní vysazení proběhlo hned v počátcích obou přehrad, tedy v 60. letech a tak je zde tento druh, jako i ostatní ryby velice rozšířen. Kromě těchto ryb se ve vodách Ebra vyskytují i oukleje, plotice, slunečnice pestré, karas obecný i stříbřitý, barevné mutace kaprů, úhoři, parmy a dnes již i zcela ojediněle líni, jezerní pstruzi a štiky. Pokud se však štika uloví, téměř vždy dosahuje minimálně 120 centimetrů délky. Jen málokdo ví, že sláva Ebra začala právě díky štikám, které však byli sumčí populací a znemožněnou reprodukcí díky špatným klimatickým podmínkám zlikvidovány.  

Počátek sumčí horečky

Na počátku všeho stojí pomyslný trojúhelník řek Cinca, Segre a přehrady Riba Roja, kde zhruba před třiceti lety došlo k prvotnímu, avšak nepovolenému vysazení sumců. Stalo se tak díky vášnivým německým sumcařům, kteří si již tehdy uvědomovali neuvěřitelné růstové možnosti sumců v těchto vodách. O několik let později se dostali sumci i do horní přehrady Embalse de Mequinenza, dále do třetí, méně známé přehrady Flix a populační exploze skončila až v samotné deltě řeky Ebro. Není se ani čemu divit. Průměrná roční teplota vody se v těchto lokalitách pohybuje kolem neuvěřitelných 20 stupňů celsia! Dnes je sumec přemnožen ve všech zmiňovaných revírech a čím dál častěji slyším o ulovených sumcích i z ostatních, zatím tajných lokalit Španělka.