01
02
03
04
05
06
07
08
09

Rozloučení s podzimem

Po první výpravě 2006, kterou jsem společně s mým kamarádem Petrem strávil na Hejlově, jsme si řekli, že se na toto jezero na podzim opět vrátíme. Půl roku uteklo jako voda a já vytáčím telefonní číslo správce Hejlova, a zjišťuji, jestli náhodou nejsou první týden v listopadu volná dvě místa. Po informaci, že č. 8 a 9 jsou volná, na nic nečekám, potvrzuji rezervaci a vše oznamuji Petrovi, který neskrývá stejné nadšení jako já.
V šest hodin ráno mi zvoní budík a koukám z okna na sychravou sobotu 28. října 2006. Je to tu. Konečně! Po několikadenní předcestovní horečce nakládáme neskutečné množství věcí, které budeme potřebovat na devítidenní výpravě. Po dvou a půl hodinách pohodové jízdy s plně naloženým autem a vozíkem přijíždíme konečně k nádhernému 24 ha jezeru, které nemá v České republice obdoby, co se týká způsobu, jakým je provozován jeho majitelem. Po přivítání se správcem a Liborem, který zrovna také přijel, začínáme nakládat všechny věci na dvě lodě a po krátké době vyplouváme na horní část rybníka. Tuto část jezera volím záměrně, protože zde kvůli mělké vodě již delší dobu žádný kaprař nelovil.
Po vylodění začíná několikahodinová příprava. Po zkušenostech z předešlých dvou výprav chytám první tři dny pouze na dovoz a krmím ke každé montáži boiliem v počtu maximálně 15 kuliček. Tentokrát však dělám malou výjimku a to v tom, že pravý prut vyvážím až na místo č. 10 – téměř až k přítoku, kde do většího prostoru zakrmuji 50 kusů boilie o průměru 18 mm ze směsi Gapa. Ostatní pruty rozhazuji vějířově do vzdálenosti 20 - 30 m a ke každé montáži krmím po 10 kuličkách o průměru 21 mm ze směsi Biosquid. Při pokládání montáže u přítoku, kterou nastražuji na panáčka s plovoucím boiliem 3D o průměru 16 mm, už za stmívání slyším několik metrů ode mne dva mohutné výskoky velké ryby. V ten okamžik si říkám, že má intuice byla správná a kapři jsou stále na mělčinách, i když teplota vody má v horní části pouze 10 °C. Pokládání montáže a manévrování s lodí probíhá maximálně potichu, abych nedal hejlovským kaprům žádný impuls obezřetnosti. Na vytipovaném místě je hloubka jen na délku olověné šňůry „Heavy“, kterou mám dlouhou 120 cm. V šest hodin večer mám všechny pruty v akci a slušně unaven ulehám do spacáku. Ještě stačím vyslechnout předpověd počasí na několik dní a se zjištěním, že vítr bude stále foukat na naší stranu, tvrdě usínám.
I dnes nemohu uvěřit tomu, co se v následujících nočních hodinách událo. Blížila se desátá hodina a z tvrdého spánku mě vytrhává zvuk připoslechu. V rychlosti na sebe soukám prsačky, protože všechny pruty mám ve vysokých vidličkách přímo ve vodě. Dobíhám k vyvezenému prutu u přítoku, když v tom swinger jde do padáku. V zápětí ale se zase přilepí k prutu a Fox řve jako siréna. S citem přisekávám a zvažuji, jestli jít do lodě kvůli hojnosti vázek v daném úseku, nebo to zkusit v prsačkách z vody. Volím druhou variantu a pomalu snižuji vzdálenost mezi mnou a kaprem. Ze začátku táhne kapr velmi lehce, až začínám mít pocit, že se jedná o menší rybu. Házím podběrák na vodu a brodím se podél břehu přímo proti rybě, která přidává na síle. Stojím až po prsa v ledové vodě a pomalu se bořím hlouběji do bahna. Nekonečný souboj s tímto kaprem, který si vychutnávám na 3 lb Extar, nemá konce. Několikrát mám v tmavé deštivé noci kapra těsně u podběráku, ale silný protivník vždy ukazuje, kdo je zde momentálně pánem. Zhruba po 40ti minutách boje navádím velké tělo kapra do podběráku. To ještě nemám tušení, o jak krásnou rybu se jedná. Hned po podebrání nahmatávám v kapří tlamce háček  Wide Gape B č. 4 a zbavuji kapra břímě. Následuje cesta vodou zpět k místu, ale nastává zádrhel - nemohu najít mělkou cestu. Na konec vše zvládám a přicházím zpět ke člunu, kde mám nachystanou velkou podložku Enduro. Teprve nyní rozsvěcuji čelovku, která osvítila  složená ramena podběráku a zjišťuji, s kým mám tu čest. Nádherný, okolo 1 m dlouhý šupináč se nachází vedle mých nohou. Začínám se klepat zimou a únavou. Šetrně ukládám rybu na podložku a bezpečně ji zapínám, aby nedošlo k žádnému poranění. Volám Petrovi, který okamžitě přibíhá a v rychlosti mu sděluji, co se událo. Následuje ošetření Klinikem, měření, vážení a fotografování na památku. Všechny úkony probíhají velice rychle, aby kapr co nejméně trpěl mimo svou vodní říši. Po chvíli opět stojím v ledové vodě s vyčerpanou rybou a čekám, až bude zcela připravena na vrácení do svého živlu. Soubojem znavený kapr po 5ti minutách konečně odplouvá z mých rukou a mizí v tmavé noci. Ryba vážila 21 kg a na souboj s ní jen tak nezapomenu...
Dál neztrácím čas a usedám do člunu a potichu dojíždím k přítoku, kde pokládám další nástrahu. Po návratu z vody ze sebe sundávám vše mokré a jdu spát. Rychle usínám a netuším, že za tři hodiny prožiji další krásný souboj. Ve dvě hodiny v noci začal znovu zpívat připoslech. Dostavuje se další brutální jízda, tentokrát na prut nahozený 30 m od břehu na Biosquid . Už jsem zase ve vodě a sekám. Mohutný tah ryby ohýbá prut jako luk. Kapr podjíždí pod prostředním prutem, já ho opatrně podlézám, když v tom nasadil takový úprk, že mi mizí špička prutu pod vodou. Ryba míří k přítoku a během krátké chvíle vymotává několik desítek metrů vlasce. Ještě několik úžasných výpadů a po dlouhém souboji fotím krásného 14 kg šupináče. Do svítání mám ještě jednu jízdu od přítoku, ale bohužel jsem tento záběr nestihl zaseknout. Swinger šel do padáku a kaprovi se podařilo zbavit háčku. Příštích osm dní, které prožíváme na jezeře „snů a rekordů“ s nádhernou okolní přírodou, probíhá podle místního scénáře, který je zde zcela normální. Do konce výpravy již nevydávají naše signalizátory ten očekávaný zvuk, při kterém zapomínáme na starosti všedních dní.
Je středa, vítr stále sílí a dosahuje síly vichřice. Přichází studená fronta, přinášející sníh, mráz a stále silnější vítr, který zohýbá vysoké stromy, pod kterými máme bivaky. Několikrát za noc opouštíme přístřešky a raděj jdeme na pole, neboť mohutné stromy se drží jen silou vůle... Čas neúprosně běží a společně čekáme, co přinesou zbývající dny i noci. Do soboty, dne našeho odjezdu, již žádný záběr nepřišel. Výprava je u konce a přichází den balení a odjezdu. Loučíme se se správcem, Jirkou Krejčím, Jardou Šeflem a hlavně s tajemným jezerem na Vysočině. Každému, kdo bude lovit na Hejlově chci říci, že neúspěch není žádná ostuda. Hejlov je unikátní revír, kde kapři nemají vůbec potřebu přijímat potravu, kterou jim nabízíme. Takové množství přirozené  potravy, jaké se nachází v jezeře, je naprosto unikátní.
                 
Mnoho krásných chvil strávených na Hejlově přeje,  Radek Bojkovský