Za rybami do Austrálie I.

V tomto čtyřdílném seriálu se vám budu snažit co nejvíce přiblížit jak mořské, tak i sladkovodní rybaření v Austrálii a poskytnout vám veškeré potřebné informace nejenom o rybaření, ale i o všech ostatních věcech, bez kterých by váš pobyt v této krásné zemi mohl být značně ochuzen.

Doprava do Austrálie

Vaše první kroky za cestou do Austrálie musí vést k vyřízení veškerých formalit, jako je například prodloužení platnosti cestovního pasu, zařízení víz a takovýchto různých papírových záležitostí o kterých se nebudu zbytečně rozepisovat, protože je musíte podstupovat při návštěvě mnohých zahraničních zemí. Většina z vás jistě ví, jak nudné je toto všechno zařizovat, natož o tom psát.
Po těchto všech nepříjemnostech zbývá jen koupit letenky a hurá za svým australským snem. Od nás se do Austrálie létá samozřejmě z Ruzyňského letiště, ale trasa letu závisí na tom, s kterou leteckou společností letíte. Naše trasa letu vedla přes Anglii, kde jsme po hodině čekání přesedli do jiného letadla společnosti British Airways a pokračovali přes Vilnius okolo Moskvy směrem na Sibiř, dále přes Pákistán do Indie směrem na Kambodžu a Thajsko. Následovalo mezipřistání v Bangkoku, kde jsme čekali tři hodiny. Za tuto dobu se doplnilo palivo, vyměnili piloti a letušky. Dále jsme pokračovali přes nedozírné vodní plochy až do Austrálie na letiště v Sydney. Ještě se však vrátím na ruzyňské letiště, protože právě zde se rozhoduje o tom, s jakou pravděpodobností se ještě někdy setkáte se svými zavazadly. Doopravdy nepodceňujte označení svých zavazadel, protože ne zřídka se stává, že vaše zavazadla se zamění nebo že doletí i o 14 dní později. Obzvláště u rybářských prutů, na které je vhodné si pořídit pevná pouzdra, doporučuji pečlivé označení. Vaše nádobíčko totiž poputuje zvlášť, jako tzv. „oversize“, což zjednodušeně znamená, že se všechna velikostně nadstandardní zavazadla nakládají zvlášť. Právě zde se pak stává, že vaše nejdůležitější vybavení se nestihne nebo zapomene naložit. V dobrém případě vám vše dorazí o pár hodin později a v tom horším si celou vaší dovolenou nezachytáte. Dalším důležitým aspektem je váha vašich zavazadel. Mně se totiž stalo, že po zabalení veškerého rybářského vybavení můj minikufřík vážil 50 kilo., což je o 30 kilogramů více, než je povoleno. Po logickém zamyšlení jsem pak zredukoval svá 300 gramová olova a rázem bylo vše v pořádku. Při případné nadváze zavazadel pak závisí na jakou obsluhu u letištní váhy narazíte. Byl jsem svědkem, kdy prošla i 40 kilová nadváha, ale to se stává doopravdy velmi zřídka nelze se na to v žádném případě spoléhat. V případě nutnosti lze samozřejmě nadváhu i doplatit, ale není to zrovna levná záležitost. V letadle se pak již pohodlně usaďte a doufejte, že právě tohle letadlo si nevybere nějaký potřeštěný terorista.

Doprava v Austrálii  

Po příletu do Sydney bude váš první dopravní prostředek nejspíše nějaká hotelová taxi služba, která své budoucí zákazníky zdarma rozváží po předem vybraných hotelech, nebo to bude normální taxi služba, se kterou se do centra Sydney dostanete za 50 australských dolarů. Jeden australský dolar je na přepočet cca 22 korun.Pro odvážnější jedince je tu i ta možnost, cestovat / po 24 hodinách letu / trochu nazelenalý dvě hodiny autobusem. Tuto variantu však z vlastní zkušenosti nedoporučuji – přežít ji můžou pouze hodně psychicky a fyzicky zdatní jedinci.
Po nezbytném zaklimatizování si zde můžete pronajmout i automobil, řádově za 50 až 150 dolarů za den podle kvality vybraného vozu. Jediné, před čím vás zde musím varovat, je opačná strana provozu, podobně jako v Anglii. Většině cizinců to tu zde dělá velké potíže, což je vidět i na počtu automobilových nehod. Pro bezproblémové zapůjčení vozu je vhodné mít svůj řidičský průkaz a samozřejmě cestovní pas. Nejpopulárnější a asi nejrychlejší dopravní prostředek je v Sydney metro, kterým se bez problémů dostanete poměrně rychle všude, kam potřebujete. Pokud strávíte v Sydney celý týden, tak si určitě zakupte týdenní jízdenku, která vám platí jak na metro, autobusy, ale i místní přepravní lodě. Tato jízdenka stojí 26 dolarů  a vyplatí se vám mnohem více, než když si budete kupovat jednotlivé jízdy. V případě jakéhokoliv turistického problému se zde můžete informovat u vždy přátelsky naladěných občanů, kteří vám vždy a ochotně rádi pomohou a nenechají vás zabloudit ani na těch neuvěřitelných 140 kilometrech, které Sydney vzdušnou čarou měří. Jediné na co si při cestování v Austrálii musíte dát pozor je to, abyste při pohledu do mapy nepodcenili vzdálenosti, protože i když je v atlase Austrálie poměrně malá, tak nesmíte zapomenout na to, že je to přece jenom kontinent.

Ubytování a strava

Většina turistů, kteří do Austrálie přijíždí za rybami, mají již před odletem zamluvený hotel či jiné ubytovací zařízení. Nemusíte se však obávat, pokud ještě ani v letadle nevíte, kde se ubytujete. Ihned po příletu vás zde totiž zahrnou neuvěřitelným výběrem hotelů, penzionů a všech možných ubytovacích zařízení v cenové kategorii od 50ti po několik set dolarů za pokoj a noc. Vždy je však mnohem pohodlnější a občas i výhodnější, zablokovat si ubytování již v Čechách. Toto si můžete zařídit u jakékoliv cestovní agentury, která poskytuje své služby v Austrálii. Jediné, co vám doopravdy doporučím, je to, abyste si vždy svůj budoucí pokoj před zaplacením pořádně prohlédli, protože občas v odlehlejších částech Austrálie ubytovny vypadají spíše jako kůlna na dříví než jako místnost, kde byste měli strávit minimálně jednu noc. Není také od věci si jen letmo zkontrolovat místnost od všelijakých jedovatých zvířátek, protože není báječnější probuzení, než když vám přes hlavu přeleze 5 centimetrový pavouk. Jedovatý údajně nebyl, ale tak rychle jsem ještě nikdy z postele nevstal. Ke stravováni v Austrálii lze říci jediné a to, že gurmáni si zde přijdou na své. Žije zde totiž 147 národností a každá má svou specifickou kuchyň. Za zdejších 10 dolarů se všude dobře najíte a pokud vás všechna tato různá exotická jídla omrzí a budete úspěšní ve vašem rybolovu, tak vám váš úlovek v každé slušné restauraci za směšný poplatek ochotně upraví.

Chytání ryb z mola

Ač se vám tato metoda rybolovu bude zdát na první pohled nezáživná nebo ji budete dokonce považovat za ztrátu času, tak většina „domorodých“ rybářů zde loví právě tímto způsobem. Jak byste si mohli myslet, tak nejde jen o vzdálenost, kterou získáte navíc, když budete lovit z pevně ukotveného mola, ale jde hlavně o zhuštěnou populaci ryb, která u těchto vodních staveb hledá úkryt. V opačném případě pak o najíždějící dravce, kteří se díky dostatku potravy drží, k naší spokojenosti, u mola také. Při přicházejícím přílivu se do těsné blízkosti připlouvají nakrmit i doopravdy trofejní exempláře všech možných rybích druhů, kteří pak s odlivem zase mizí zpátky do svých vodních hlubin. Dalo by se říci, že pilíře těchto staveb jsou pro mořské ryby stejným přínosem, jako například uměle vytvořené útesové bariéry z potopených lodí. Jak jsem se již víše zmínil, tak u mol, která mohou být od několika málo metrů do několika stovek metrů dlouhá, se vyskytují jak malé, tak i velké mořské ryby. Tomuto tedy musíte přizpůsobit i své vybavení a ještě před začátkem lovu si musíte uvědomit, jaké druhy ryb byste tedy rádi lovili.

Způsoby tohoto lovu

1/ Lov na plavanou

Jak byste se mohli domnívat, že lov na plavanou je spíše otázkou sladkovodní rybařiny, plavaná má naopak v mořském rybolovu rozsáhlé využití. Právě s touto metodou jsem dosahoval mnohem lepších výsledků než klasicky používaným lovem u dna.

Technika lovu

Mně osobně se lov na plavanou nejvíce osvědčil v brzkých ranních a večerních hodinách, kdy aktivita ryb při hladině je zcela jistě nejvyšší. V tomto případě jsem nastavoval hloubku maximálně do jednoho metru a používal jsem klouzavé splávky, které mi umožňovali delší odhozy i s poměrně těžkou nástrahou. Při lovu na živou rybku / kdy ji vždy nastražujeme za hřbet nebo za tlamku/, zásadně nepoužívejte olova. To z z toho důvodu, že mořské dravé ryby dávají v naprosté většině přednost zřetelně se pohybující se nástraze a tou právě rybka na volném vlasci je. Při použití olova vydrží pracovat mnohem kratší dobu a obzvláště vhodné nástražní rybky, jako jsou například sardinky, většinou po pěti minutách zajdou. Při používání všech možných nástrah, volte jen jednoháky / nejlépe stříbrné a vždy pouze s mořskou povrchovou úpravou /, protože většina mořských ryb útočí na vámi zvolenou nástrahu velmi agresivně a hák je již při prvním potopení splávku, ve většině případů, bezpečně zaseknut. S klesající aktivitou ryb pak můžete zkoušet libovolně, ale vždy systematicky měnit hloubky a v největším parnu můžete vaši nástrahu umístit i přímo nad dno, kam se mnohé ryby shromaždují k polednímu odpočinku. To vše samozřejmě za předpokladu , že používáte klouzavé splávky, které vám v mnohém ulehčí samotné chytání. Pro jemnější rybařinu bych doporučoval splávky typu Wagglers a Peacocks. Pro chytání ve zhoršeném počasí pak splávky typu Driftbeater. Ještě si však zapamatujte, že není radno nechat své splávky unést příliš daleko do soustavy molových pilířů, protože pak stačí jedna vlna a drahý splávek i s několika desítkami metrů vlasce, je zaklíněn mezi slávkami /mušle /, kterými jsou všechny tyto pilíře hojně porostlé.

Vybavení

Bez problémů zde využijete veškeré vaše vybavení na sladkovodní rybaření, které v Čechách používáte na lov kaprů nebo bílé ryby. Nejvhodnější jsou však pruty v délkách od 3 do 4 metrů se středně tvrdou akcí, které vám mohou odpružit i nápor větší ryby. Vlasce používejte podle druhu lovených ryb. Já jsem používal vlasce jen do průměru 0.30 mm, či light šňůry s vysoce oděruvzdorným povrchem. Pro těžší kategorie ryb jsem pak již volil zásadně pletenky, které oděr o slávky snáší mnohem lépe. Naviják volte zásadně odolný proti korozi a měl by pojmout alespoň  100 metrů vámi zvoleného vlasce či šňůry. Háčky používejte zásadně s povrchovou, mořskou úpravou a při lovu na živou rybku nezapomeňte na ocelové lanko. To volte vždy a pouze ve stříbrné barvě. Používal jsem i klasické zelené, ale určité druhy ryb spolehlivě brali pouze na stříbrné kombinace.

Nástrahy

Kromě živých rybek, které používáme většinou pro lov větších ryb, můžete nastražit skoro jakoukoliv nástrahu, od písečných červů až po kusy sépií a chobotnic. Zvláště vhodné pro plavanou jsou proužky z olihně, které mají tu výhodu, že dobře drží na háčku, a rybí droboť vám tedy vaši nástrahu ihned nesežere. Všechny tyto nástrahy lze zakoupit v mnohých zde se nacházejících se rybářských prodejnách, nebo přímo v obchodě s mořskými produkty-plody. V případě nedostatku zakoupených nástrah, můžete nastražit maso ze škeblí, kterými ani ta nejmlsnější ryba nepohrdne.

2/ Lov u dna

Lov u dna jsem uplatňoval většinou přes den v parném počasí, kdy se ryby držely v hloubce a pak také při silném vlnobití, které občas naprosto vylučovalo použití plavané. K nelibosti mnoha rybářů, jsou vysoké vlny u pobřeží Austrálie více než časté.

Technika lovu

Při tomto typu rybolovu musíte počítat s tím, že mnohdy velmi členité dno je obtížně prochytatelné a že mnohé z vašich montáží budou nenávratně ztraceny. Právě z tohoto důvodu se snažte, aby vaše udice byly co nejjednodušší a sestaveny tak, aby při uváznutí nebyla utržena celá montáž. U mých udic nejčastěji vázla zátěž a tak jsem koncové olovo navázal na slabší vlasec a ten připojil ke kmenovému vlasci karabinou. To samé pak můžete udělat i s ostatními , často váznoucími částmi vaší sestavy. Lov u dna dále rozděluji na dva různé způsoby a to:

A /  Lov na položenou

I přes stejné pojmenování, má tento způsob nastražení udice různé odlišnosti od způsobu položené, který je uplatňován u nás. Mořský rybolov totiž zásadně vylučuje používání závěsných čihátek jak mezi očka, tak i před špičku, protože tento způsob signalizace záběru je příčinou vln a silných proudů velmi nepřesný. Tento lov tedy spíše připomíná moderní lov kaprů, kdy záběr signalizují zvukové a světelné signalizátory nebo lov na feeder, kdy je prut vypružen a záběr signalizuje buď náhlé povolení či ohnutí špičky, či až kvílející brzda navijáku. Brzda zde však musí být povolena na minimum, protože mnohé mořské ryby jsou velmi opatrné a při sebemenší nedůvěře nástrahu okamžitě pouští.
Pro takovéto rybaření je nejlepší použít páternoster se dvěma háčky a rychleuvolňovacím olovem s drátěnými ostny, které je až na konci celé montáže. Pro místa s častými vázkami bych vám doporučil udici s nadnášeným vlascem, jejíž funkčnost spočívá na stejném principu jako normální lov na položenou, ale kmenový vlasec je provlečen klouzavým splávkem nebo balónkem, který celou sestavu nadnáší a přitom ji drží v přímém kontaktu se špičkou prutu, která bez velkého zpoždění reaguje na záběr. Takto svou nástrahu dostanete bez pozdějšího uváznutí i na jinak nechytatelná místa.

A /  Lov pilkrováním

Jelikož v Austrálii můžete při mořském rybolovu používat kolik prutů chcete / spíše na tolik prutů kolik stihnete obsluhovat /, tak pilkrování na molu je dokonalým zabavením na dobu, než přijde záběr na jednom z vašich dalších nastražených prutů. Je mi moc líto, že se do rybářských časopisů bylo a je psáno lidmi, kteří pilkrování všem dostatečně neinformovaným čtenářům popisují jen po tzv. „norském způsobu“. Tedy prut ala lešenářská trubka, šňůru minimálně na 60 kilogramů a ten nej…nej… multiplikátor co existuje. Po takovýchto článcích se ani nedivím, že mnozí rybáři tuto variantu lovu předem odsuzují a když už se o ní někdo zmíní, představují si lov, kdy se ryby nepočítají už ani na kusy, ale kila. V horším případě i na mrazáky dovezené do Čech. Realita pilkrování však může být naprosto odlišná.. Vaše zvolené vybavení může gramážně odpovídat vybavení na ultra lehkou přívlač a přesto stále bude váš lov nazýván pilkrováním – vertikální přívlačí. Bohužel na tomto prutu nemůžete mít zavěšený půl kilový „kus železa“.
V Austrálii se pro molové pilkrování používají pilkry maximálně do 50 gramů a velmi jemné pruty, pro které není problém naprosto zřetelně signalizovat ani ten nejmenší záběr či „podrb“. Stejně jako v Norsku se zde používají i různé soustavy peříček, což jsou montáže nad sebou umístěných háčků s různobarevnými peříčky / streamery /, zakončenými právě odlišně těžkými pilkry. Ty celou sestavu nutí ke dnu. Soustavy peříček se zde používají hlavně k lovu nástražních ryb, ale při použití větších velikostí háčků jsou peříčka úspěšně používány i kupříkladu k lovu velkých makrelovitých ryb. Celý lov tak pak trochu připomíná lov s marmiškami, kdy pomocí vaší nástrahy musíte vertikálně prochytat všechna pravděpodobná místa, kde by se ryby mohly vyskytovat a pak už je jen svým umem přinutit k záběru. Každopádně však pilkrování není „tupé“ bouchání o dno.  Vyzkoušejte tuto metodu a uvidíte, že i jemné provedení pilkrování má své kouzlo a nezapomenutelné zážitky.

Vybavení

Zde platí to samé co u lovu na plavanou a to, že zde můžete chytat i na své domácí vybavení. Délku svých prutů musíte akorát podřídit tomu, jak daleko budete chtít své nástrahy odhazovat. Většinou dokonce stačí své udice spustit přímo pod vaše nohy, protože rybám, vyhledávajícím úkryt, poskytují tyto pilíře vše co potřebují a zdržují se tedy přímo u nich.
Pruty pro odhozy volte ve stejných délkových kategoriích jako pruty na plavanou a pruty pro tzv.pilkrování  by měli být maximálně tři metry dlouhé se špičkovou akcí. Sám jsem však nejraději používal pruty okolo dvou metrů, které mi umožňovaly perfektní kontakt s nástrahou a také výhody při samotném vylovování úlovku. Háčky používejte opět pouze s povrchovou , mořskou úpravou a zásadně s prodlouženými raménky.Při lovu ze dna se nebojte používat i 200 gramů těžká olova, protože i ty jsou při silných vlnách nedostačující. Pokud budete používat monofil, tak doporučuji, aby vaše koncová montáž byla sestavena minimálně ze tří metrů vysoce oděruvzdorného materiálu, který musí vydržet i oděr o korály, ostré kameny a všudypřítomné slávky. Pro pilkrování používejte monofily o maximální síle 0,25 mm nebo jakoukoliv šňůru o nízkém průměru a vysoké pevnosti.